Matyáš Starý

Dolan pronikl na světlo sítě v roce 2010, kdy se postupně z hlubin 4chanu dostal přes Reddit a další stránky i k vlastnímu pořadu na YouTube. Původní forma krátkých komiksů se tak časem rozšířila i o krátká videa. Typickým vizuálním prvkem je jednoduchost a ošklivost nebo až neohrabanost kreseb. Dalším výrazným rysem je jazyk, který vypadá jako hodně nepovedený pokus o angličtinu (přeložit si angličtinu do dolanovštiny a navíc si poslechnout i její korektní výslovnost můžete zde). Po obsahové stránce je Dolan plný brutality, perverzity a jiných forem deviace, přičemž je mnohdy dosti sporné, zdali se v něčem takovém vůbec dají hledat znaky humoru. Co je tedy důvodem Dolanovy oblíbenosti a jak je možné, že mnoho lidí se již neobejde bez potutelného úšklebku při pohledu na tohoto sympaťáka?

Všechny výše zmíněné typické rysy, tedy předimenzované násilí, estetika ošklivosti a gramatická nekorektnost, mají jedno společné, a tím je jakási manifestace revolty. Dolanovská revolta v sobě obsahuje porušování řádu, ničení ideálů, vyzdvihování iracionality nad racionalitu a celkové obracení opozic typu: hezké/ošklivé, vznešené/nízké, chytré/hloupé. Revolta, která takto vše obrací naruby, může být pro mnohé velmi osvěžujícím či až očistným zážitkem, což je zřejmě jeden z důvodů značné oblíbenosti. Nelze však pojem „revolta“ brát v nějak fatálním smyslu, neboť se stále pohybujeme ve víceméně anonymním odosobněném světě, který se odehrává v prostoru svítících obrazovek (předpokládám, že spousta lidí užívající si Dolana na internetu by se k podobným projevům v „realitě“, například v prostoru přátel či rodiny, nehlásila).

Důležité je si také uvědomit vztah Dolana k jeho předobrazu, Kačerovi Donaldovi. Kačer Donald je jednou z nejslavnějších animovaných a komiksových postav, je celosvětově velmi známý a všeobecně přijímaný jakožto vhodný produkt pro malé děti. Příběhy Kačera Donalda v sobě nesou prvky zábavy, poučení, jsou velmi hezky graficky provedené a celkově se o nich dá mluvit jako o ideálním reprezentativním artiklu pro Spojené státy. Po charakterové stránce vypadá Kačer Donald asi takto: „Donald's two dominant personality traits are his short temper and his positive outlook on life... Donald is something of a prankster… However, with a few exceptions, there is seldom any malice in Donald's pranks. He almost never intends to hurt anyone, and whenever his pranks go too far, he is always very regretful.“ Co však nastalo během proměny Donalda na Dolana? Z náladového a živého šprýmaře se stal spíše stoický nihilista, který děsí svým neměnným pohledem. Byť si i Dolan zachovává rys šprýmařství, tak jeho pohnutky jsou naprosto opačné, nežli ty Donaldovy; Dolan totiž vždy chce jen to nejhorší: ničit, ubližovat, terorizovat. Dolan by se zjednodušeně dal popsat jako zvulgarizovaný Donald. V latině je jeden z významů slovesa vulgare dělat něco obecně přístupným, přičemž je důležité, že se tento proces koná pro všechen lid i pro ty nejnižší. Zvulgarizování Donalda tedy znamená jeho zlidovění; tím, že se rozbije aura ctnostné a pozitivní postavičky a nahradí se posedlým maniakem, se vlastně stává přístupnější a v jistém směru lidštější, poněvadž Donald se svým optimistickým a „sluníčkovým“ přístupem je poněkud nerealistickým konstruktem amerického snu. Tato charakterová metamorfóza se dá spatřovat i u jiných postav Dolanova univerza, nejvýrazněji asi na postavě Spodermana. Tato verze Spider-Mana vyčnívá všemožnými vlastnostmi, jen ne těmi, které by mohly mít co dočinění s těmi superhrdinskými.

Neodmyslitelnou součástí Dolanovy poetiky je jazyk, jenž je dalším prvkem, který podporuje revoltu. Na první pohled je patrné, že „dolanovština“ je naprosto svobodná od diktátu gramatiky. Gramatická pravidla jsou zde záměrně porušována a slova jsou přetvořena do tvaru, ve kterém je podstatné pouze to, aby byla zachována alespoň přibližná fonetická podobnost s původním slovem. Tento krok je tak dalším výrazem odporu vůči pravidlům a řádu. „Dolanovština“ však není oblažující pouze svou destruktivní funkcí, ale především i svou funkcí tvořivou. Při „překladu“ z angličtiny se totiž vytváří nový jazyk, při němž je třeba zapojit fantazii a hravost. Může se jednat v určitém smyslu o podobný pocit, jaký zažívají děti, které, když se učí mluvit, tak často vytvářejí nové pojmy pro věci, pro které neznají označení. Většina mladých má také svůj specifický slovník, který v různých sociálních kruzích nabývá různých podob. Prožitek „dolanovštiny“ tak může být díky své hravé tvořivosti v jistém smyslu návratem do nespoutaného dětství, ve kterém všemožná pravidla ještě nebyla tak silně ukotvena.

Specifickou roli může mít „dolanovština“ v zemích, kde není rodilým jazykem angličtina. Každý, kdo se kdy učil cizí jazyk, narazil na svízelnosti při snaze o dodržování gramatických pravidel. Pamatuji se na nespočet momentů, kdy se na škole i jinde dělala legrace z prolínání angličtiny a češtiny, kdy se angličtina pronášela českou výslovností nebo, kdy se anglická slova psala za pomocí pravidel češtiny (však pro to máme i termín). „Dolanovština“ v sobě díky své podobě obsahuje podobné procesy, což myslím také přispívá k její oblíbenosti. Možnou inspirací se tento fenomén stal pro Opráski sčeskí historje, o nichž si můžete přečíst zde.