Newspeak
Komunikační prostředky si více než doba žádají uzpůsobení komunikačního projevu. V době, kdy bylo ještě zvykem psát dopisy, jsme museli počítat alespoň s několika dny, než se zpráva dostane do rukou příjemce. Nebylo tedy nutné se v textu nijak omezovat, naopak se hodilo vyjádřit všechno podstatné i nepodstatné ve formě, na které si dal člověk záležet. Text se v zásadě nelišil od mluveného projevu, pokud ano, byl spíše vznešenější a lyričtější od běžné mluvy. S příchodem mobilních telefonů a internetu se lidé těmto prostředkům přizpůsobili. Vzhledem k možnosti dostat zprávu k příjemci ihned, nebylo třeba se nad ní déle rozmýšlet. Komunikace se zrychlila na úkor textu, vznikl systém, který její tempo podporoval. Vymyslely se zkratky, přestalo se hledět na diakritiku (v počátcích SMS ji ani nebylo možné používat) a do češtiny pronikla řada nových anglicismů.
V momentě, kdy se s takovým systémem setkává generace, která ho sama individuálně tvoří, je pro ni přirozené přenést ho z textu do řeči. Všechny atributy této zrychlené komunikace do mluveného projevu nepřesáhnou (nikdo asi například nemluví bez diakritiky), ale způsoby, které mohou jazyk urychlit a zjednodušit, pronikají do řeči bez vnějšího vlivu. Především zkratky, anglicismy a úplně nová slova se tak stávají součástí lidské komunikace.
Jak je vidět alespoň ze statistik Google vyhledávání, termín Newspeak není příliš vázán se způsobem komunikace dnešní generace, přesto je zde přirovnání na místě. Základní principy fiktivního jazyku Newspeak z dystopického díla 1984 spočívaly v redukci slovní zásoby a kontrole myšlení. Zatímco v Orwellově knize byl ale Newspeak výplodem totalitního režimu, pokud tento pojem budeme používat dnes, zdá se, že se vyvíjí poměrně přirozeně. PR firmy a reklamy mají sice na způsob přemýšlení jednoznačný vliv, ale vznik nových a zánik starých výrazů má na svědomí především běžná mezilidská komunikace. Jak moc se tedy lidé sami připravují o vlastní emoce?
Pro vyjádření pocitů dnes v textové komunikaci používáme zejména emoticony, případně o něco drastičtější formu – emoji – které se sice tváří jako obrázek, z hlediska jejich kódu jde ale stále o text. Emotikony a emoji jsou zjednodušeně řečeno ekvivalentem našich reálných emocí, proto u nich nehrozí průnik do reálného světa, leda by se někdo pokoušel své prožitky znázorňovat skrze křečovité, stojaté grimasy. Postupem času se ale vyvinuly zkratkové výrazy, které mají za cíl obdobně vyjádřit lidské pocity (ROFL, OMG apod.) a vzhledem k jejich psané formě měly potenciál zakotvit ve slovní zásobě mladé generace, jak se skutečně stalo. U mnohých jedinců to mohlo znamenat, že komentování zábavné situace nahradili vyslovením pouhých tří písmen. Lidé se tímto jednáním ale samozřejmě neoprošťují od emocí, normální člověk se stále zasměje momentu, který mu přijde vtipný, že při tom vysloví LOL, nemá na jeho prožitek vliv. Nemůžeme tak současný newspeak brát jako naplňování orwellovských vizí, pouze ho můžeme vztahovat k samovolnému deformování jazyka.
Jak můžeme deformovat jazyk? Můžeme slova ubrat, můžeme je nahradit, můžeme je přidat nebo různě přeházet. To znamená, že se buď snažíme slovní zásobu redukovat, zachovávat nebo ji rozšiřovat. Zkratkové výrazy ovšem nemají redukci za důsledek. Přestože slouží jako náhrada jiných slov, ta stará se nezapomínají, nepřestávají se používat, naopak ta nová přestávají být po nějaké době součástí běžné řeči. Slovní zásoba se tak nesnižuje, ani nestagnuje, ale stále se rozšiřuje. O kvalitě těchto nových slov se dá polemizovat, ale úbytek starých výrazů na svědomí nemají.
Trvanlivost slovní zásoby lze vztahovat spíše k přejatým slovům. Převážně s průnikem anglicismů znovu dochází k nahrazování jejich ekvivalentů, v tomto případě ale česká slova opravdu zanikají. Nové výrazy zároveň často slouží pro zahrnutí více odlišných pojmů v jednom a mají tak za důsledek likvidaci rozmanitosti slov. Pokud má ovšem jedno slovo mnoho významů, nutí člověka více zapojovat logické myšlení, aby si z kontextu vyvodil, jak je v konkrétním případě míněno. Pro použití stejného slova v různých významech musí zároveň existovat jeho odlišná vysvětlení, pro která nelze použít jednoduchý jazyk. Slovní zásoba se tak spíše rozvíjí.
Češtině se často jako jeden z příkladů její složitosti udává právě polysémie slov. Mnohoznačné výrazy vznikají i z anglicismů, ale těm se paradoxně vytýká úbytek rozmanitosti. Ten se ale neodvíjí od množství slov, nýbrž od množství jejich významů. Pokud je k pochopení významu slova nutné déle přemýšlet, tím spíše se musí uvažovat o skladbě věty, ve které je použito. Na druhou stranu je možné, že úbytkem slov tak může docházet ke krkolomnosti jazyka, ale logické uvažování by se jeho vlivem mělo spíše rozvíjet.
Newspeak je systém, u kterého lze jeho vliv na jazyk spatřovat spíše v dlouhodobém efektu, má-li ovšem opravdu takovou sílu jako v 1984, jeho působení je neviditelné. Pokud by měl ve výsledku na svědomí i zabíjení významů slov, člověk by to nepoznal, protože by již zapomenuté výrazy neznal, mohl by je pouze objevit v archivních textech, kde by k jejich pochopení potřeboval vysvětlení ve slovní zásobě jemu dostačující. Průnik nových výrazů je ale přirozeným jevem, který lze ovlivnit pouze vlastním způsobem vyjadřování.