Davide Molinaro

Téma, tohoto prvního čísla Netwerku je deformace slov způsobená Internetem, v mých dvou recenzích pohlédneme na téma Internetového jazyku z jiného uhlu: to, čím se budu zabývat je vztah Internetového jazyku a toho každodenního, který používáme při běžné konverzaci. První pramen, který jsem si vybral ke kritice je spis “Language and the Internet”, vydaná  v roce 2001 jedním z předních znalců Internetové mluvy, lingvistou Davidem Crystalem. Rozhodl jsem se rozdělit mou kritiku do několika bodů, které povazuji za naprosto základní ve výkladu Crystala. Důvod této volby je, že nechci moc mluvit o samotných kapitolách tohoto spisu, což by pravděpodobně vedlo k tomu, že nakonec nikdo si do ruky ten spis nevezme.

Výchozím bodem této knihy je věta „Internet vede k deterioraci jazyku”, která v sobě nese několik chyb, na které autor poukazuje v mnoha momentech v jeho spisu. Je snadné říct, že kvůli Internetu se zhoršují jazykové schopnosti, jaké jsou ale důvody tohoto milného přesvědčení?

Co se týče gramatiky, je snadné myslet, že Internetový jazyk vede k deterioraci každodenního jazyka z toho důvodu, že některé charakteristické jevy Internetové mluvy jsou v rozporu s gramatickými pravidly, které jsou stavebním kamenem každého jazyka, který jsme se během života naučili. Problém v tomto případě je  v argumentu, že deteriorace jazyka  je způsobena právě vznikem nového jazyku na Internetových serverech. Crystal tvrdí (a tady se nebojím říct správně, protože mluvíme o faktu, ne o teorii), že vliv, který vede k modifikaci každodenního jazyku, není specifikum Internetu: zaleží totiž na momentálním trendu (vliv na každodenní mluvu měla vznik rozhlasových stanic čí televizních vysílaní).

Kromě toho, je důležité pohlížet na tuto jazykovou otázku z kritického a objektivního hlediska a ne, jak se to většinou stává, brát to jako dogma. Předtím jsem použil slovo modifikace. O jakém typu modifikace jazyka ale mluvíme? Větsinou lingvistické formy, které každodenní jazyk přijme od  toho Internetového,  jsou elize na úrovni věty (například v angličtině vynechávání slovesa to be). Mluvíme tu tedy o snaze o zjednodušení gramatické struktury věty. Znovu, snaha o zjednodušení gramatických struktur je fenomén, který se projevil v mnoha historických momentech dlouho před úsvitem světa nul a jedniček.

Internet nemá ale pouze vliv na gramatické struktury jazyka, nýbrž i na jeho lexikální stranu a i v tomto případě znovu se obecně jeho vliv považuje za negativní. Tentokrát problém není v tomto, že se považuje za viníka Internet, nýbrž že nemůžeme mluvit o deterioraci jazyka. Crystal poukazuje na poměr mezi slovníkem angličtiny a počtem Internetových výrazů: v angličtině lze najit několik milionů slov, na druhou stranu Internetový jazyk  je charakterizován pouze několika tisící slov. Poměr je příliš nízký aby se mluvilo o pravoplatné deterioraci jazyka.

Je tu ale i další důvod, proč nelze mluvit o deterioraci. Tento výraz většinou signalizuje jistou ztrátu. Je to náš případ? Ne, rozhodně ne. Důvodem toho je, že tyto nové výrazy, který se narodili na Internetových serverech nepřebírají místo dalších slov, nýbrž se dostávají do slovníků jako zcela nove, což znamená, že slovník se tímto procesem přijímaní nových slov obohacuje. Proto by se nemělo mluvit o deterioraci lexikální strany jazyka způsobená Internet, nýbrž o jistém obohacení.

Je tu nakonec třetí a poslední důvod, proč výchozí věta celého výkladu je podle Crystala problematická. Tím důvodem je, že ten Internetový a  ten “každodenní“ jsou dva naprosto rozdílné jazyky, na stejné úrovni jak se považují za rozdílné například čeština a arabština. Crystal tímto poukazuje na fakt, že zaklad nového Internetového jazyku není medium samo o sobě, nýbrž komunita, kterou spojuje, tedy uživatele Internetu. I v tomto případě vznik specifických jazyků v dané komunitě není nic nového, které se vyvinulo na Internet. Příklady specifických jazyků jsou všude kolem nás (existuje dokonce kriminální žargon). Proto nelze říct, že Internet způsobuje zhoršení naších lingvistických schopnosti: nemluvíme tu o ovlivňujícím faktoru, nýbrž o samostatném jazyku, který se v dnešní době rodí a který už teď má nové lingvistické struktury. Fakt, že tento nový jazyk pak může ovlivnit naší mluvu je jiná věc: není to deteriorace jazyku, nýbrž pravý vliv, jakým je například ten angličtiny na většinu jazyků. A když nepovažujeme vliv angličtiny na ostatní jazyky za negativní, proč bychom měli považovat za negativní ten Internetového jazyka?

Rozhodne nelze říci, že tato kniha je snadno vstřebatelná: je to dlouhý akademický spis, který vydal jeden z předních expertů tohoto tématu, pracující na Cambridgeské univerzitě. Přestože je možná zábavnější se dívat na memes savage SpongeBoba, definitivně tuto knihu bych rozhodně doporučoval všem, od grammar nazis k jazykovým liberálům, protože se domnívám, že při troše snahy se i laik dokáže dostat až ke konci tohoto spisu (přece jenom s mým semestrálním kurzem lingvistiky se nemůžu považovat za velkého znalce otázky Internetového jazyka): když už jsem ji dokázal přečíst já, tak jí dokážete přečíst i vy.