Davide Molinaro

Recenze videa “Txtng is killing language. JK!!!”

Ve svém prvním textu tohoto měsíce jsem se zabýval tím, jak internet a sociální sítě vytvořily vlastní jazyk. Jaké je ale poslední médium, ve kterém se začíná rodit nový jazyk? Mnoho z vás čtenářů už to asi pochopilo: je to ta malá (někdy ale i trochu větší) věcička, kterou většina z nás má v kapse, když jde do práce: mobil. Jazyk, který se začíná vyvíjet v konverzacích na mobilních telefonech, lingvisté nazývají v angličtině texting, a vzhledem k tomu, že nechci poukazovat na svou neznalost překladatelské praxe skrze vytvoření šíleného českého překladu, radši budu v tomto textu používat anglický výraz texting.

Mnou vybrané video, které se zabývá tímto fenoménem, je z TEDTalku z únoru 2013, který se uskutečnil v Kalifornii, kde přednášku (teď je otázkou, jestli se dají TEDTalky definovat přednáškami) vedl lingvista John McWorther. Narazil jsem na ji náhodou na YouTube v momentě, kdy jsem hledal dokumentaci o dalším lingvistovi, o kterém měla být původně tato recenze, ale hned jak jsem toto video zhlédl, jsem se rozhodl změnit téma. Myslím si totiž, že TED je perfektním zdrojem pro recenze, a to hned z dvou důvodů. Prvním je přítomnost tohoto videa na YouTube: nechci psát recenze o něčem, co si nikdy čtenář nepřečte či nepustí. Vzhledem k tomu že toto video se nachází na známém internetovém serveru, vám nezbývá žádná výmluva, proč si ho nepustit (a jestli vaše poslední možná výmluva je, že to video nemůžete najit, tady máte odkaz). Druhý důvod je princip, na kterém se zakládá celý formát TEDu: každý přednášející má zhruba 15 minut, ať už mluví o nejnovějších pokrocích vědy, či o pornu. Myslím, že 15 minut si i někdo vzdělanější v oboru najde, aby potkal nový názor a, na druhou stranu, 15 minut je utrpení, které i laik (který věřím, že mezi obrovským množstvím naších čtenářů existuje) může snést.

Krátká premisa k textu: s tím, o čem přednášející mluvil, v mnoha ohledech souhlasím a doufám, že moje analýza může podnítit čtenáře ke zhlédnutí tohoto videa, které, věřím, dokáže změnit způsob, jakým lidé vzhlíží k vzniku nových mediálních jazyků. Takže jestli jste grammar nazis, kteří si myslí, že zkratky a emojis naznačují smrt jazyka, asi byste měli přestat číst v tomto bodě. Jestliže máte otevřenou mysl, jste mladí a chcete se obohatit o nové poznatky, rozhodně taky přestaňte číst: ten text je fakt šíleně nudný a nestojí vám za to (ne, to byl jen vtip: jen si to protrpte).

Výchozí bod celého TEDTalku Johna McWorthera je přesvědčeni, že texting je obecně považován za negativní fenomén a nebudeme si lhát: je to pravda. Kdo z nás si nemyslí, že některé zkratky či „textingové” výrazy jsou naprosto zbytečné? Já sám, přestože souhlasím s názory přednášejícího, často mohu pouze kroutit hlavou nad tím, co mi někdo napíše na mobilu. Lze však skutečně tvrdit, že vám někdo napsal? Podle McWorthera ne: texting má totiž  v jeho pojetí mnohem blíže k mluvě, než k psanému slovu, a to ze dvou důvodů: prvním je neformální ráz: nikdo nepíše způsobem, jakým mluví, přesto se při textingu  projevujeme přesně opačným způsobem. Druhým pak je, že náš projev při textingu, tak jako při konverzaci, je jen výsledkem bezprostřední myšlenky: nevstupuje zde do hry žádným způsobem autocenzura, kterou provozujeme při psaní.

Musím přiznat, že co se týče tohoto výchozího bodu přednášky, plně nesouhlasím. Nemyslím si totiž, že psaný a mluvený jazyk jsou dva rozdílné aspekty. Když například bereme v potaz akceptaci slov, každému z nás je jasné, že první jazyk, který se rozšiřuje skrze akceptaci nového slova, je ten mluvený. To ale neznamená, že  psaný jazyk to slovo nepřijme: stává se to však mnohem později. Takže bych osobně asi nemluvil o markantním a diametrálním rozdělení mezi psaným slovem a mluvou, nýbrž o dvou aspektech stejného procesu, jenomže jeden se projevuje dříve v čase a druhý později. To je vše. Fakt, že mám jiný názor, co se týče jazyků, ale neznamená, že nesouhlasím s teorií, že texting se mnohem více přibližuje mluvenému slovu.

Přestože se ukázalo, že už tak texting má obrovskou výhodu (psát způsobem, jakým mluvíme) jsou tu stále lidé, kteří si myslí, že “it's a very interesting thing, but nevertheless easy to think that still it represents some sort of decline. We see this general bagginess of the structure, the lack of concern with rules and the way that we're used to learning on the blackboard, and so we think that something has gone wrong”. Další argument, který přednášející využívá k přesvědčení těchto lidí je, že nový jazyk vede k vzniku nových lingvistických struktur. Proč lidé vidí “some sort of decline” v textingu? Odpověď na tuto otázku nám přednášející nedává, osobně bych to ale nepovažoval za chybu McWorthera, nýbrž za jednu z možných vad TED formátu: na jednu stranu 15 minut je čas, při kterém se ani laik nemůže ztratit, na druhou stranu tento limit často omezuje schopnost přednášejícího plně vysvětlit své téma. Odpověď na tuto otázku si ale každý z nás může najit sám: osobně se domnívám, že problém tkví v tom, že se lidé ve školách naučili pohlížet na jazyk jako na komunikační systém , který se zakládá na pevných pravidlech, které nás učili, když jsme byli malí. Základem jazyků  ale nejsou pravidla, nýbrž komunikace sama o sobě, proto si myslíme, že něco tak nekodifikovaného jako je texting může být právoplatným jazykem.

Vraťme se ale k výkladu McWorthera. Argument, který nám předkládá je ten, že nový jazyk vede k vzniku nových lingvistických struktur. K vysvětlení tohoto argument přednášející využívá známý přiklad: LOL. Význam této zkratky myslím může být velkou neznámou pouze někomu, kdo strávil posledních pět let sám na Everestu, a i tak si myslím, že se mu stejně nějakým způsobem dostala informace, že LOL znamená Laughing out loud. Volbu příkladu považuji za velice povedenou, a to hned ze dvou důvodů: tím prvním je, že lidé používali tuto zkratku už v roce 1989.

Jestliže LOL se používal už v ‘89, nemůžeme přisuzovat vinu za eventuální zhoršení gramatických schopnosti v reálném životě právě mobilům. Za druhé v roce 1989 LOL možná znamenalo Laughing out loud, ale vznikem textingu se tento původní význam začal měnit v marker, který vyjadřuje jistou emoční reakci. Proč to považuji za důležité? Protože je to evidentní důkaz , že v jazyku neexistuje žádná statičnost. Jazyk je neustále vyvíjející se proud, a proto jakákoliv naše snaha o omezení jeho vývoje je naprosto zbytečná: je to jako pochopit, proč Dolan začal tak mluvit: prostě to nejde (nebo ono to vlastně jde, stačí si přečíst náš článek o tom).

Jak nám ale ukazuje i McWorther, kritici/konzervativci přirozené evoluce jazyků se neobjevili s nástupem mobilu, ale stejně jako v každém jiném oboru existují jíž dlouhou dobu a stejně dlouhou ještě budou existovat.

Otázka, se kterou přednášející dokončuje vlastní výklad, je, jakým způsobem máme vzhlížet k fenoménu textingu. Už předtím McWorther naznačoval, že texting je nový jazyk. Ale co to znamená pro lidi, kteří píší (či mluví, jak tvrdí tento lingvista) tímto jazykem? Obecně se myslí, že texting zhoršuje gramatické schopnosti. Ironické je, že pravý opak je pravdou: tím, že lidé začínají používat tento nový jazyk, se obohacují o jeden zcela nový jazyk, což znamená, že využívají zcela nové lingvistické struktury. To, o čem mluvíme, je tedy bilingvismus. Několik studií poukázalo na fakt, že bilingvismus má kognitivní výhody, proto je naprosto nesmyslné pohlížet negativně na fenomén, který přestože se nám jeví jako negativní, zlepšuje naše jazykové schopnosti.

Důvodů, proč toto video doporučuji k zhlédnutí, je několik: jak už jsem říkal na začátku textu, lze je snadno najít na YouTube a trvá pouze 15 minut. Kromě toho způsob výkladu je navíc lehce srozumitelný. Proto se domnívám, že se lidé radši podívají na tuto přednášku, než aby si přečetli dvě stě stran akademického spisu. Dalším důležitým faktorem je to, že nás přednáška seznamuje s velice inovativním pohledem na nový fenomén, který je většinou prezentován v pejorativním a dogmatickém světle. Kromě toho obsah této přednášky lze snadno ukrást a využít při konverzaci, abychom ukázali, jak strašně jsme chytří a zajímaví.

Nejsilnější moment této přednášky je však v tom, že je velmi těžké ji nějak hanit. V momentě, kdy to, co tvrdí přednášející, je nejen pravdivé, ale i veskrze objektivní (množství příkladů, o které se výklad McWorthera opírá, o něčem svědčí), snaha jakéhokoli hatera (ehm, pardon: možná bych měl říct kritika) o znehodnocení jeho práce je marná a musí přenechat místo něčemu jinému: pochvale (nebo něco takového, na internetu stejně nemohu najit nějaký trefný citát, který by vás ohromil).